Kulturní památky

Za starých dob nebyly v našich vesnicích žádné kaple, ani zvonice. Až na popud císaře Josefa II. bylo vydáno nařízení o povinnosti zřízení zvonice v každé obci. Byla v tom patrná snaha o zajištění bezpečnosti na vesnicích při požárech a jiném hrozícím nebezpečí, aby se "mohlo na poplach zvoniti".

Toto místo je spjato s ústní legendou, podle níž zdejší hajný v lese zastřelil pytláka. Jeho kumpáni krutě pomstili smrt svého kamaráda. Hajného chytili a přivázali ke stromu hlavou dolů, do mraveniště. Ten, v důsledku jejich brutálního činu, zemřel. Údajně od té doby stojí na tomto, téměř nejvyšším místě lesa, dřevěný kříž.

Tento, dříve ještě dřevěný kříž, je zakreslen již na první mapě Vitčic z roku 1833. V roce 1854 uskutečnila obec nákladem 40fn stříbra obnovu již zpráchnivělého dřevěného kříže a zavázala sebe, i své následovníky k jeho opravě nebo novému vystavění. Obec ručila reversem svého majetku, jednalo se o kovárnu č.p. 29, která byla v té době v jejím vlastnictví.

Stojí za vesnicí v místě křížení dřívějších důležitých polních cest, parcelní číslo 968, u velikého akátu, ve směru Stříbrnice - Dřínov a Vitčice - Křenovice. Podle historických pramenů tam stála dřevěná socha anděla již před rokem 1892, kdy byla nahrazena kamennou.

V roce 1854 se dovídáme o zřízení nového dřevěného kříže na tomto místě. "Na soumezí role Františka Coufalíka, majitele místa domovního číslo 4 a Michala Loučky, majitele místa domovního číslo 20, bývá v téhodnu prosebném o vyžádání ourody zemské zastavení 4té. K zvelebení božímu a rozmnožení pobožnosti této každoroční jsme se obec usnesla, tam postaviti kříž v ceně 30fn stříbra"...

2. července 1922 byl slavnostně odhalen pomník padlých z I. světové války. Stojí u cesty do Srbec, na bývalém pozemku Jana Ference, rolníka, č.p. 40, který v roce 1928 obec směnila na stavbu hřbitova. Pomník zhotovila Hlobilova sochařská dílna v Kojetíně. V roce 2009 prošel pomník padlých celkovou rekonstrukcí a podle dobových fotografií byla doplněna porcelánová hlava Krista a zhotoven prvorepublikový státní znak.

Kříž u silnice vedoucí do Dlouhé Vsi se poprvé vyskytuje na mapách z roku 1876, ale pravděpodobně bude o něco starší. Před rokem 1892 byl dřevěný, později kameno-železný. V současné době je celý z kamene. „Ke cti a chvále Boží věnovala obec Vičická 1892“

Již v první mapě, z roku 1833, je na Dolinách, parcelní číslo 953, na křižovatce cest do Hródníka a do Vrchoslavic, zakreslena značka kříže. Z toho vyplývá, že již v dřívějších dobách zde stála dřevěná socha.

Můžeme spatřit v Hródníku u srbeckého potoka, parcelní číslo 954, na křižovatce polních cest z Vitčic do Pavlovic a již zrušené polní cesty do Mořic. Podle starých písemností tam stál již před rokem 1892, kdy byl zbudovaný nový kamenný podstavec. V jeho čele je vytesané místo pro malovaný obraz svatého Jana a Pavla, který byl namalovaný přímo na kámen.

Na podstavci stojí železný kříž s Kristem. Ve farních záznamech je právě z tohoto důvodu uváděn jako železo-kamenný kříž Na Loučkách, nikoli jako obraz svatého Jana a Pavla. Tuto pamětihodnost můžete navštívit i v dnešní době. Vedle stojí vzrostlá lípa, vysázená pravděpodobně v letech její obnovy, v roce 1892. Její okolí je v zanedbaném stavu a obraz svatých zub času z kamene vymazal.

Podle pověsti stála dědina původně na kopci Ovčáku, který je dnes uváděn jako archeologické naleziště. Pro nedostatek vody byla přemístěna k potoku do údolí vitčického lesa. Ves tvořil samostatný statek v držení místních vladyků. Z nich jako prvý se připomíná roku 1359 Sudek z Vitčic a pravděpodobně již tehdy tu stála tvrz, o níž je první zmínka roku 1406. Kdy vitčická tvrz zanikla, není z historických pramenů známo. Není vyloučeno, že se stala jednou z mnoha obětí česko - uherských válek v 70. letech 15. století.